Dopisní tajemství

Psala jsem tobě psaní,
tobě jsem psaní psala...
A v něm vyznání,
jak jsem tě zbožňovala!

Proč adresa se ztratila?
Cit odplynul v dáli?
Snad příliš jsem se trápila
a jen sny sladké se mi zdály?!

Psala jsem psaní,
psaní jsem psala:
o nocích smilování,
o dnech, kdy jsem jen spala...

Dávno cestička zarostla,
vzpomínky zežloutly, jak papíru kus.
Děvenka, poupátko - v růži vyrostla.
Já psala již, tedy ty mi napsat zkus!

Psala jsem psaní,
psaní tobě jsem psala.
To kvůli tvému zdání,
že jsem se bez boje vzdala!

Já bojovat chtěla vytrvale,
však Osud plány nám zhatil.
Lásce naší nedala jsem vale!
Ne já, to ty jsi víru ztratil...