Jak málo stačí..

Jarní kvítí, jako slunce svítí …
jak málo stačí, k pohledu do tvých krásných modrých očí.
Málo, jenž málo, když se podívám do tvého nitra,
se stane za tak krátkou chvíli.
Máš tak jemnou smyslnou tvář,
jako růže položená na oltář.
Svou ruku položím vedle tebe na polštář,
A ty se na mě jen smyslně podíváš …
Život se zdá být z našeho nitra nesnesitelný, odporný, všechno krásné kazící,
ale jedině ty můj názor na něj měníš a ve tváři mi mé ďolíčky tvoříš.
Myslím na to, jak by bylo vše skvostné,
Kdyby tvé tělo ulehalo každým dnem u toho mého.
Černá místa bysme vzali do svých rukou,
a hrdě jej odhodili hluboko do tmy…
Chceš semnou býti duší spojen?
Si pravým mužem, tak nepadni do kolen!