Vidět zemřít Anděla

Nechci už plakat ale přes slzy se smát
Ikdyž to bolí jednou to přejde snad.
když jdeš na smrt a vidíš lidi kolem sebe umírat,
tak zvedni hlavu a nedej na sobě strach znát
Nikdy nevíš zda nevidí tě ten co tě měl tolik rád
pro něj se narovnej a pohled pevný měj,
jen pro něj se přímo na smrt zadívej
a řekni pojď já čekám na tebe
a usměj se tvá duše půjde do nebe
Když tělo tvé pak příjme země obětí
tvá duše vzhůru poletí
tak podívej se někam na zemi
a tam bude stát on a možná zdá se mi,
že jeho tvář slza zdobí,
že proklíná svět že se zlobí…
on ale jenom dívá se
a stýskat se mu bude po kráse.
To jaká jsi byla nevnímá
a že duše tvá byla nevinná
to on ani nikdy nevěděl,
nechtěl a pochopit neuměl.
Teď se zvláštním pocitem odchází.
Když na tvé tělo hrobník hlínu nahází.
Když za rok nad hrobem pokleká
už ví jak bolí zlomené srdce člověka.
Za odpuštění teď tebe prosí
jako slzy padají kapky rosy
a on v úsvitu hledá odpuštění,
že pro lásku k němu ty jsi našla zatracení
Když dotkne se ho tvá dlaň studená
on ví že ty jsi ta ztracená.
Láska co on nechal odejít
a potom mu došlo, že jen tebe chtě mít.
Když v obětí s tebou do světla odchází
jeho tělo na vrbě co visí mu neschází….
Takhle to být nemělo to se prostě nedělá:
Neplakej děvče on musel jít protože viděl zemřít Anděla…..