Co bude dál?...

Hořím pocity
a přitom se třesu
zimou.
Prohýbám se pod city
a nevím, zda snesu
to s další vteřinou.

Odpouštění
je něco, co pro nás
prostě není.
Protože nevím,
co odpustit,
když nedokážu
Tě opustit
ani ve chvíli, kdy
jsi ještě nepřišel.

Je to k zbláznění,
když sním o bdění
po Tvém boku.
Je to trýznění,
když žiju ve snění
bez zvuku Tvých kroků.

Je to k šílenství,
protože čas přestal
být tím, kým se zdál.
Je to tajemství,
kterým jsi se stal,
když meziřádky jsi pročítal.

Je to zoufalství
uprostřed širého moře.
Je břemeno
už při příchodu k hoře.

Je to začátek,
jenž začal před miliony
dávných let.
Je to počátek,
pro který jdeme stále vpřed.

Hořím pocity
a přitom se třesu
zimou.
Prohýbám se pod city
a nevím, zda snesu
to s další vteřinou.

A tak se ptám co dál?
Kam jít teď?
Nebo mám snad jen
čekat opodál?
…
Odpověď již dávno
jsi mi dal,
a tak jen opět tiše čekám,
co bude dál…