Ztracená čarodějka

Když temný soumrak na město padá,
Má duše po tobě velmi strádá.
Tvé oči pokoj mi nedají,
Stále vidím je, ve světle lampy blikají.

Hlas tvůj slyším, jak konejší mě,
V hořkém bdění a chladné samotě.
Chtěla bych polaskat vlasy tvé
A polibkem zahnat noční můry zlé.

Stále na kůži cítím dotyky tvé,
Dotyky rukou tvých, horké a vášnivé.
Hořká samota jen mě jímá,
Jen ta smutná černá dáma mne objímá.

Náhle však tiché kroky slyším,
Pohlédnu z okna a tebe vidím.
Tvé oči září mi jak hvězdy,
Jak dvě pochodně prorážející hradbu tmy.

Srdce mé radostí bije,
A duše má nedočkavostí se chvěje.
Prosím rychle obejmi mě a polibek mi dej,
Ať kolem nás roztančí se vloček rej.

Mě není žádné pomoci,
Jsem celá již jen v tvé moci.
Kdysi byla jsem královnou temnoty,
Čarodějnicí, jež nebála se samoty.

Já pravidla magie určovala
Ostatním mágům osud psala.
Teď jsem kouzly tvými spoutána,
Navěky s tebou, již nikdy sama…