V zrdcadle času

Plavu v zrcadle času
chápu tvá poselství
marně volám zpátky krásu
co zmizela se šedinou ve vlasech
a v bohatství.

Podívej se mi do očí
dokážeš to ještě?

Nebo už tvé oči mé slzy nesmočí?

Kde ztratila se bolest
víš, láska hřála i bolela víc
než lhostejnost dneška
tak nech se svými city odvést
ač tuším, že ztratíme se
na křižovatce cest
zkrátka tečka.

Byla pro nás postavena
nekonečně dlouhá
dvouproudá dálnice.

Chtěl bych tě políbit na líce
s nesmělostí dávného panice
však obraz za zrcadlem
mé polibky nehledá a už vůbec netouží
ani po pohlazení
proč je to, co vlastně není.

Znám tě milióny vteřin
víš dobře, jako já,
že nikdo nejsme bez vin.

Tak běž tam, kde cit ti bude vášní
a kde nebudou lidé...
jako já...
tak zvláštní...