Závěrečná

Svět dnes mlčenlivý ve své koláži
v zrcadlech chodníků se odráží.
Žel bohu slastný cit,
propastmi vláčen mučen a bit.
Jsi vnější podnět, který zmizel,
ale smyslový dojem zůstává.
Je to radost i velká svízel,
že jsi snů mých postava.

Prázdná nádraží a zasnění chodci –
proč jsem vás neviděla?
Ptáš se, proč už neslyšíš hudbu?
Není drahý většího ticha, než když zemře láska.
Já jí nasadila oprátku,
a tys skopl židli.