Temná milenka

Má ebenová krásko,
Tvůj nevidomý zrak
v temné tváři
tisícerým světlem září.
Záplavou vlasů
barvy černi havraní,
jak milionem paží
moji duši objímáš,
má krásná paní...

Hladíš mne laskavou
svou temnou dlaní,
toužím, má krásko,
bez ustání
Tebou být milován,
naplněn klidem Tvým
jak bezedný džbán
vesmírné prázdnoty...

Miluji ticho Tvé temnoty,
tajemnou příchuť, Tvou moc !
Závěsy protne sluneční světlo,
den vystřídá noc
odhalíc krásu Tvojí nahoty,
poslední vlasů pramen
hladí víčka má,
den opět vládne hodinám...

Havraní talisman,
Tvůj hebký vlas
ztratilas,
když jsem Tě hýčkal,
v ten noční čas.
Opět přicházíš,
den již zhas
a každou noc mne máš...

Tvé sametové boky
hladím s dychtivostí laní,
jež chystají se z tůně pít.
V mých očích den se stává saní
s tisícem hlav
sokem mé náruče,
vroucně Tebe zvoucí !
V mém těle
hraje rozkoš requiem.
Přicházíš, milenko má,
Tys zvána nocí...