Byl to sen...

Zdá se mi, že byl to sen,
probouzet se, usínat,
býti s tebou den co den,
nechuť oči zavírat
a v skrytu duše sobě přát,
aby zůstalo napořád
vše, jak v onu chvíli...
A svět najednou ztichl zcela,
jak kdyby vstoupil do kostela
- ticho - jen pro tu chvíli.
Můj život přestal býti můj,
sám odevzdal se tobě,
zastaven na tom místě, v době,
kdy osudu jsem řekla: Stůj!
A srdce se mi zastavilo
a tiše přešlo na tvou stranu.
Ač chybí mi, mě neubylo,
vždyť já mám tvé. Vstříc dalším ránům
chci jít jen s tebou, ty to víš,
vždyť pro tebe se směju, dýchám.
Čekám, kdy se zas objevíš
a nikdo z nás už nebude sám.