Láska

V měsíčním svitu
vyprávím příběh
potichu a lehce
jedné dívky.

Jednou za úsvitu
tajil se jí dech
schovala své srdce
do hebké přikrývky.

Počasí měnilo se
vítr, déšť i bouřky
nezvedly přikrývku
srdce samo tu zůstalo.

Okolo šlo děvče bosé
přes kamení, louky
zdálo se jí o pírku
co nikdy nevzlétlo.

Všimla si dečky
co na zemi ležela
chtěla jí zvednout
jistá si nebyla.

Dívajíce na ní mlčky
pomalu se skláněla
ruku jen natáhnout
život můj by v ruce měla.

Jemně sáhla na okraj
přikrývka vzlétla
k jejímu údivu
nic pod ní nebylo.

Srdce jí bušilo
tak jako nikdy
náhle rozkvetlo
jako na jaře květiny.

Co však stalo se
netušila, netuší
láska jí prochází
jen ta srdce rozbuší.