PŘÍBĚH MÉ LÁSKY

Jsi stříbrná hvězdička
na nekonečném nebi,
co je tak maličká,
že o ní nikdo neví.

Strašně jsi mi vzdálená,
snad na tisíce mil
a pavučinou svázaná
jenž černý pavouk vil.

Kdysi dávno jedenkrát
padla jsi mi do oka,
to já byl ještě mlád,
tys byla prokleta.

Smutně dumám, přemýšlím
jak nahoru za tebou,
na čem to jen poletím
tou hvězdnou výšinou?

Snad na křídlech zlatých andělů,
ale kdo mi je teď dá?
Když pán těch moudrých serafů
svůj meč pozvedá.