Naděje

Již je to dlouho lásko moje,
co naposled jsem tě zahlédl,
odkopla jsi mě jako kupu hnoje,
avšak já do duše jsem ti nahlédl.

Celou tu dobu měla jsi strach,
že já podvádím tě stále,
proto jsi mou lásku obrátila v prach,
avšak já miluji tě pořád dále.

Doufám že snad zase někdy,
my dva vrátíme se k sobě,
ale bude to snad jenom tehdy,
kdy ty upustíš své zlobě.

A tak snad zase jednou,
až opět se setkáme,
budeš ty snad mojí ženou,
a my dva spolu zestárnem.