Ode mne ti

Nic moc jsou moje nohy
a o notách vím pramálo,
dosud k čemu mám to vlohy,
zatím se mi nezdálo.
Ani ty rysy v obličeji
ze mne dámu nedělají,
ono - trochu důvěrněji -
- vím, že nejsem trofejí.

Však i přes to mám se ráda
a vlastně od světa nechci tolik....
A tak naděj marně vkládám
do slov a gest tvých několik.

Má dlaň je přikryta druhou
a něco drahého ti chce dát.
Oči neví, kam podívat se mohou,
a doufají, že nebudeš se smát.

A tak buď chvíli zticha...slyšíš, jak bije?