Tak proč mi píšeš ?

Tak proč mi píšeš ? denně mi zde zážitky svoje vyprávíš,
Vždyť ty jsi ten, kdo řekl „sbohem, zde na zeď pevnou narážíš“.
Proč potřebu máš neustálou sdělovat mi své pocity,
Když tys byl tím, kdo opustil mě, to tys zahodil mé city.
Svět není fér, to všichni vědí, a ty jsi zářným příkladem,
Člověka, jemuž zprotiví se, Kdo bývával mu pokladem.

Proč tedy chceš si se mnou psávat, den co den se mi svěřovat,
Mým slzám stále odolávat, srdce však stále dobývat.
Moc dobře víš, že já nejsem schopna vyslovit „nech mě“ svými rty,
A to jen proto, že mám tě tak ráda, proto, že jsi to prostě TY.

Co vše je nové a co událo se, že byla dnes doma mela,
Den co den já jsem tou, které se svěříš, a ptáš se, jak já se měla.
Co je mi do toho? Piš si to jiné. Té, která uléhá s tebou,
nahranou přízní tvou srdce mé hyne, přestávám být sama sebou.
Říkáš, že nejsem tou Jůlií tvou, zkrátka tou, pro kterou dýcháš,
Proč tedy když noc vše však zahalí tmou, tak rád v mé blízkosti vzdycháš.