Valentýnská čekanka

Byl únor čtrnáctého,
slečna čeká na milého.
Čeká na něj před školou,
majestátní to budovou.
stojí tam jak v plotě kůl,
uplynulo již hodiny půl.
A milý stále nepřichází,
,,Jestli pak mu darů schází
a teď se bojí přijíti ? "
počala panna mysliti.


Stojí tam, teple ovinutá,
pod kabátkem leccos skrývá.
pár dárků pro miláčka,
pod kabátkem pevně mačká.
hodinu už čeká tu,
,,Nepřišel, tak domů du!"
vyšla po chodníčku kolem školy
a nadává na hory, doly.
Když je přesně za školou,
spatřil milý svou milou.
zezběhne se milý vpřed
a svou milou chytne hned.
,,Tu jsi, no kde si byla ?
Již hodinu na tě čekám, moje milá."
,,To je zvláštní, podivné,
já čekala na tebe a né že ne!
Před školou jsem čekala hodinu !"
,,Já se z tebe pominu !
Tady je před školou a né tam,
já se z tebe uchechtám."


Uvědomila jsi panna chybu,
i dala se též do smíchu.
Smích se nese tichým krajem,
tím na Zemi božským rájem.


,,Já se z tebe pominu,
to je tak když máte za přítelkyni blondýnu. "