Vlčí mák

Hledala jsem růži
na louce plné květů
rty utopené v růži
já hledala ji, je tu?

Vedle mě kvetl mák vlčí
a já slepá se rozhlížela
a dálky rozmazané mlčí
proč jsem to podstatné neviděla?

Dálky jsou nejisté
netřeba je chytat
to blízké je na dosah
proč s jistotou hýbat?

Rostl tam obyčejně
beze vší vznešenosti
a přec nevypadal stejně
k mojí překvapenosti

Jiný toho druhu
nebyl opodál
v květinovém kruhu
zářivě se smál

Chtěla jsem ho utrhnout
pro potěchu, něhu
život by mu pak nevrátilo
ani tisíc stehů!

Nechtějte vlastnit -
tím zabíjíte druhé
i já nechala kytku žít
s vědomím že nebude moje

Můžu jen věřit
že neutrhne jej jiný
že mi po něm nezůstanou
jen ze vzpomínek stíny...