Nezapomenutelná

Zůstává nad tím rozum stát,
proč znovu řekla ne?
Já upřímně jsem doufal,
že znovu se to nestane.

Však naděj dneska padla,
to i ta poslední,
v rozhodnutích svých přec,
máme být důslední.

A jak kdys řekl jeden Řek:
Lásku a kašel nikdo neutají.
Tak říkám ti já:
Srdce mé se nikdy nezahojí.

Holkou, ty jsi mojí,
vůbec nikdy nebyla,
ale pravou lásku první,
si ve mně dneska zabila.

Tohle není jenom jizva,
to obrovská je rána,
dnes pootevřela se zas,
pro duši mou pekla brána.

Že milovat tě chci,
nejen já dobře vím,
co jsem se však nedozvěděl,
je proč já vlastně ti nestačím.

Jak úžasná ty jseš,
nevystihne báseň žádná,
jen prosím ještě odpověz,
pro nechceš mnou být milována.

Teď boha měl já bych se ptát,
co za trest je, že mám tě znát,
co za trest je, že mám tě rád,
kdo vlastně se mnou chce si hrát.

Teď ďábla bych měl proklínat,
proč naše osudy musel prolínat,
já chtěl bych v klidu usínat,
ač krásné velmi je vzpomínat.

Lidí spousta prolnula mou mysl,
však jediná ty, bylas žití smysl,
ty ale vidíš nás jako nesmysl,
říkáš, že náš vztah je jen můj výmysl.