Vyplouvání

Zhojil jsi mou srdeční podlitinu,
po ostří zubů těch krutých žraloků,
zalepil jsi místa bolavých činů,
že už může opustit tu svou zátoku…

Odráží se od kraje a svobodně vyplouvá,
hbitě mrská světlem zjasněnou ploutví,
až se břehy třesou a písek nadouvá,
po chvilce u osamoceného ostrůvku kotví…

Odhazuje svůj háv studu a plave mu blíž
a čeká, abys ji zas horce políbil,
až zmizí všech zbytečných starostí tíž
a perlorodky záře rozsypou se na tisíc mil…

Až se moře nevinně zauzluje v tsunami
a smyje okolní zruinovanou zem,
by vyrostla nová…čistá, svěží, s perlami,
jež rozpálí mou hruď na srdci Tvém…

Až se hladina dotkne sluneční svůdnosti
a na pobřeží se prudce rozsvítí majáky,
zaplaví mě obrovská vlna radosti,
to když vidím, že jsi šťastný…

…tak já jsem taky
a strašně moc…