..rozjitřená..
..rozjitřená..
i vší bolestí ve mně
tou směsí života pozemských rotací
vesmírných zákonů a země…
Má slova neuměle zní
ač uvnitř hovoří tak honosně a vzletně
Snad až se rozjarní
tak přijmu opět něhy nespočetné…
Mé tělo poblouzněně zvučí
a v myšlenkách klid není k nalezení
Stýskám si po náruči
co krásy Agadiru v žáru slunce cení…
Komentáře (14)
Komentujících (14)
Doporučit
Tisk
Ať jakkoliv tu slovy zahýřím,
nic plnějšího nestvořím už po Jiřím...
Tak jenom pár slov dodám,
než za plentou se schovám:
Klidná a nebo rozjitřená
z Tvých veršů vyčnívá vždy žena!
21.02.2011 22:40:00 | Špáďa
Čtu báseň, první, pátou třetí
dny vlají jako vůně dešťoví
ve vzkazu slov jak proutí na koštěti
i neznalým ten nádech napoví
kdo houpává se Vahám na souhvězdí
když princip asketismu stal se údělem
a obraz krásna strhl skobu se zdi,
zápěstní svit stal se údělem,
to něha trne v rozjitřené výši
a poblouzněná slova marně ková
tak náhradou snad tiché verše píši
a vzpomínky zítřka barvím do růžova
***
Jiří
21.02.2011 17:05:00 | j.c.
To Tanzania;
opět díky za Ty krásné komentáře
za tu snahu smočit pero v barvě kalamáře
vypsat těch pár vět, co potěší mou duši
prostě já Ti díky / slyšíš, jak srdce buší...?
21.02.2011 10:08:00 | šuměnka
zvučí si v myšlenkách
tajícího se sněhu
z ledu si staví bílý chrám.
Mrazem si kreslí v srdci něhu
po kapkách roztávám ST
21.02.2011 09:55:00 | Tanzania
Až roztaješ ze zimní křeče
k jarní zaútoč zteči
ale opatrně
ať z toho nejsou řeči :-)
21.02.2011 08:29:00 | Kars