Helence

Poslouchej srdce mé,
hvězdo vzdáleného vesmíru,
v této noci tajemné,
stýská se mi po tobě - věru.

Každá kapka v potoce,
i ta, co mi ráno okna rosí,
i ta, kterou mám na ruce,
o lásku Tvou tiše prosí.

Na louce tančící kvítky,
volají Tvé jméno,
jméno mé vysněné dívky,
ano Tvé - Helenko!

Chci Tě držet v náručí,
vílo mého života,
kdo mi to však zaručí?
Nech zavřená zadní vrata.

Miluji Tě, říkám teď,
a zas
a znovu,
upřímně - to věz.