Hříčka přírody....

Slunce lomí svoje paprsky a záři
K zemi, protože neuneslo oči vzhůru
Kouká na dokonalou barvu Tvého těla
Žarlí, palí, chladne prodlužuje svou odvykací kůru
Aby vidělo Tě, jak my všichni za anděla

Vítr honí malou meluzínu
V naději, že pocuchá Ti černé vlásky
Hledá důvod jak být Ti kousek blíž
Teskní a propadl teď chuti pití, vínu
Protože Tě tak moc chce, vždyt víš

Déšť smáčí všechny kouty země
Jen proto, aby rozmazal Ti oči
Žarlí, že pro ně se vše i země stále točí
A on ztrácí sílu, už nebojuje
A každá kapka co se o zem tříští tohle vše na něj žaluje

Měsíc zakryje vše nocí
Chvilku snaží se zahalit Tě do stínu
Aby dokázal, že on má víc
Dokázal skrýt nebe, zemi, stromy, krajinu
Ale u Tebe ani on nezmohl nic

Květy ukazují svoji krásu
Chlubí se a doufají
Přesto vadnou u melodie Tvého hlasu
A marně v sobě hledají
Kousek času, kdy mě hladíš rty.......