Suprménovi

Je mi patnáct
a možná nevím o životě téměř nic,
ale naučila jsem se, že když něco chci,
musím si za tím jít!

Chtěla bych se s Tebou probouzet
a v nelehkých i krásných chvílích ti po boku stát.
Snad stačí vytrvat
a čekat na chvíli, kdy z tvých úst zazní „Mám Tě rád“.

Nemusíme spolu bloudit,
jsem ztracená i když stojíme na místě,
nechci o Tobě přemýšlet a snít,
z Tvého polibku se mi zamotala hlava divoce.

Oči pálí, řasenka stéká mi po tváři,
v uších slova „Jsi se mnou a já s ní“ mi zní.
Nejsi jen chvilkové poblouznění,
vpíjíš se do mě víc a víc.

Je mi na nic a zároveň tak krásně,
jsem blázen... do Tebe – to už je jasné.