Němá slova

Slunce zahalilo svoji tvář, tma se rozlévá po kraji,
doslova pohltila jeho zář, měsíce svit vstupuje potají.

V tom tichu slova nejdou slyšet,
ústa nekřičí - jen šeptají,
rozechvělé rty si řeknou slova,
na které tak dlouho čekají.

Konečky prstů do kůže píší,
neviditelná slova - nepřečteš, neslyšíš
ani když ticho se na nulu ztiší,
rozechvělé tělo je krásné zátiší...

Oči se lesknou a štěstím se smějí, říkají tolik, co ani nechtějí.
Zalité krví jsou rty sladké úžasně, potmě nic vidět není
- však toto vidím jasně.