Pocit zmaru

Všechny mé sny plují,
jako kouř ve vánku.
Starost se pak bují,
sem bez klidného spánku..

Bojím se sevření když usínám,
další noční můra, která nekončí.
Težce takové sny vnímám,
je to jak když nebe brečí..

V domě mé chatrné duše,
v pokojích šerednosti a chladu.
Srdce mé bolestí tluče,
a cítí, že je až někde vzadu..

Jsou tam ale uzamčené vzpomínky,
všechny ty pochyby a obavy.
některé jsou jako plamínky,
pálí pak šeredné představy..

Nůž pravdy je ostrý,
rány se však hojí.
Všechny šrámy srostly,
ale s bolestí mojí..

Slabost, kterou sem tak dobře skrýval,
do tvého srdce postupně svou lásku vrýval.
Je to hluboký řez, nejde to vrátit,
miluji Tě a nechci Tě nikdy ztratit...