Co to říkáš?!

Co to říkáš?!

Přiznávám,
že ti nerozumím,
přiznávám,
že ten cit neutlumím.
Říkáš, že máš mě rád,
že chceš vedle mě usínat,
že chceš mou tvář zulíbat,
ale proč se nechceš zamilovat?

Přiznávám,
že nevím, co dělat,
přiznávám,
že se tě nechci vzdát.
Říkáš, že úžasná jsem,
že ti schází můj polibek,
že chceš cítit mé dlani dotek,
ale ty říkáš, že se nezamilujeme?

Tak co bys rád?
Proč se nesmíme zamilovat?
Co bys chtěl jiného,
když jsem v tobě viděla zamilovaného?

Jakou sílu má dotek
a jakou pak má ten polibek?
Bez lásky jsou to gesta jen
a já vím, že si je zamilujeme.

Chceš, ať slíbím, co nedodržím,
chceš, ať se citu k tobě zdržím,
měl´s však dřív na slib myslet
a říct, že se vidíme naposled.

Nemohu se tě dotýkat,
nemohu tvé rty líbat,
pokud vím, že se nezamiluji,
pak sbohem, teď to slibuji…