Amorkova láska

Proč se mi musíš zdát,
Když zrovna chci jít spát...
S Tebou jsem se chtěla vždycky smát..
Na rohu stát a vidět Tě, kam se jen podívám...
Bez Tebe, lásko, já před půlnocí umírám...
Chci tu jen jednoduchou píseň psát..
Mohla bych ty noty zazpívat..
Do očí se Ti přitom dívat...
Chtít víc a nemít třeba nic...
Jsem jako v kleci, když vidím oči Tvoje..
Je to, jako slyšet housle dvoje
Tu velikou kapelu...
Která složená je jenom z andělů...
Krásných jako samo nebe...
Moje vílo, vidím tam i Tebe!
Sedíš v první řadě, na mě se díváš...
Jen sleduješ, nikam nepospícháš...
Ani nenaříkáš, co jsem to za hlupáka...
Dělám ze sebe sedláka..
Co vidle má a velký mlýn...
Uhnout před Tvým pohledem...
Je jako zabodnout do upíra klín...
Opustit ty krásný oči...
Svět se se mnou točí...
Žal pak do mě vkročí..
Jiskra jinam přeskočí...
A zas jen sleduju z tý skály...
Jak děti dole skotačí...
Nohy svěšený dolů..
Kéž bychom tu byly spolu...
Jen ty a já.. když Bůh dá...
Ukáže nám, jak se to dělat má...
Tak akorát ztroskotáme na ostrově...
Časem pohlceny v této době...
Zemřít ruku v ruce, obě...
Ne, on nám život neřídí...
Jen prostě závidí...
Nic jiného nevidí...
Než dvě duše pekelníků...
Dvě tváře vytesané do pomníku...
Sen, který sní jedna z nich...
Kdybych převedla to v kapalinu...
Chutnal by, jak čistý líh...
Asi by to byl přeci jenom hřích...
Přečteno můžeš mít spoustu knih..
Ale jen ta jedna, kterou nenadje živá duše...
Ten malý chlapec, nemá luk, střílí z kuše...
Šíp politý nápojem..
Který má navodit dojem naprostého šílenství...
Tohle přeci každý ví...
Že kluk s tímhle otráveným šípem...
Není jen lidským vymyšleným vtipem...
Je to dítě bezbranné...
Jemu se nic nestane...
Amorek mu říkají...
Když zasáhne přesnou trefou srdce...
Ústa písně lásky zpívají...
Omamných pár kapek stačí...
Já nasadím si šátek radši...
A půjdu vstříc tomu osudu...
Na ničení lidských citů se dál dívat nebudu...
Chytím si toho malého pobudu..
A sdělím mu jednu věc:
„Chlapče, tohle není kec...
Ty ničíš svojí zbraní...
Ten přenádherný rozbřesk ranní...
Šíp je uspí jen na chvíli...
Časem ujdou pouho míli...
Pak nezbudou síly na další cestu...
Chceš-li nevěstu...
Radím Ti – vezmi štěstí...
A utečtě před tou lstí někam daleko...
Kam nedosáhne Boží oko...
Ruku v ruce spolu...
Postavte si stodolu...
Potom vilu, velký hrad....
Pak každý věř, že bude Tě mít rád.“