HOSTÉ LÁSKY

,,...Navracím-li se snad
ke svým potemnělým stránkám
v podobě kýženého smutku
co otvírá se zahaleným brankám


Síla chtění
podmíněna touhou
lásky chvění


Všechno zničila


V propadlišti bolesti
zapomeneš
na všechna neštěstí


A síla smutku se navrací k samotě
v tiché opuštěné němotě


A tisíce tvaré myšlenky
budiž nicoty milenky


V úzkém kruhu dáblova běsnění
nesmím zapomenout na snění


Chce se mi život lépe pochopit
a hlouposti ve tvaru blbosti netropit


Nechci se vrátit zpátky ke startu
ani utonout ve věčně nekonečném restartu


I když mne tímto opouštíš
ve vlastní nevědomosti
se zločinu dopouštíš


V temném koutu postele
smutek mi leze po těle


Žal budiž mi neodolatelnou touhou
a Tobě na duši šmouhou


Náhle přišel pocit bez jména
a řekl "BUD MOJE DOMÉNA"
JÁ reakci mu žádanou nedala
s mylným dojmem,
že jsem se tak nijak nevzdala


Obehnána temnou vysokou a pevnou zdí
upadám do náruče cti
jenžto mne odnáší hlouběji
do samého nitra
prý mne vrátí zítra


Setrváváme každý sám
a tak pýcha zosnuje nám plán
jenže mě se chce zavolat Tě zpátky domů
a vyhnout se pýchy zlomu


Ale když Tě volám,
moje slova se ztrácejí kdesi v dálce
nedopustme aby naše srdce podlehla válce...,,




--------------------------------------------------------
PEPÍČKOVI -- SCHRANUJME SI NAŠI LÁSKU A ÚCTU DĚKUJI TI
--------------------------------------------------------