Tobě ***

Tobě ***

Hledám slova, jak nejlépe začít
tuto báseň určená tvým očím,
do kterých chtěla bych se začíst,
poznat, proč tak ráda se v nich točím.
Zrovna hlava se mi rozmotává,
byla jsem zas s tebou krátký čas,
možná, že každému se to občas stává,
ale já byla prostě nemožná zas a zas.
Mám pocit, jako by to byla chvilička,
jakoby jsme spolu dnes vůbec nebyli,
utekla nám hodinová ručička
a zase jsme se v čase ztratili.
Je to jako mlhavý okamžik z opojení
a přitom jsem se napila pouze z tebe
jako motýlek, co chvíli tu je a pak není,
protože vyletí vysoko nad nás do nebe.
Pořád neznám ta slova jak říct,
že přála bych si s tebou být,
že chtěla bych tě držet, být u tebe víc,
pozorovat v tvých očích kouzelný třpyt.
Dám hlavu na tvou hruď,
tiše tvé srdce budu poslouchat,
prosím, jen klidný se mnou buď,
neboj se, co přál by sis, udělat.
Až zas příště vyjdou hvězdy nad nás,
možná budeme ležet na trávě spolu,
nebo uslyším v uších tvůj sladký hlas,
pak už nikdy neodvrátíme zrak dolů.
Mám ráda, když se roztomile směješ,
když říkáš mi, jak nikdo jiný,
tím v zimě mě u srdíčka hřeješ,
zaháníš všechny pochmurné stíny.
Dal jsi mi psaníčko s verši dlouhými,
když četla jsem ho ve městě,
musela jsem se usmívat před ostatními,
a tys byl už dávno na cestě.
Je krásné, jak mě dokážeš rozesmát,
jak pár nevinnými veršíky kouzlíš,
to pak i mrazivá zima dokáže hřát,
když vím, že na mě takto hezky myslíš.
Na tvůj hlas těším se denně,
a když mi pak pokaždé zavoláš,
připadám si jak malé veselé štěně,
které pohladíš, v náručí pochováš.
Připomínají mi tě krásné písně,
a tak je prostě musím poslouchat,
připomínají mi tě napsané básně,
a tak zas musím další a další psát.
Ty říkáš, že princezna jsem,
zamčená na hradě ve vysoké věži,
že spolu často být nemůžeme,
neboť mě stále stráž střeží.
Ale když za mnou přiletíš na ten hrad,
můj létající ševče, a na okno zaklepeš,
pokaždé otevřu, nemusíš se bát,
a jednou mě třeba z vězení odneseš.
A až jednou z té věže odletíme,
budeme jako ty ryby v jezeře,
spolu všechno si splníme,
pozorujíce na hladině měsíční záře,
Tak až příště zas mě uvidíš,
po objetí se na mě podíváš,
nepustíš mě a hezky políbíš,
zjistíš, že už mě u sebe konečně máš.
Budeme jak ptáci na obloze,
spolu si hrát a poletovat,
nebo jako dvě postavy ve výloze,
neustále se bavit a usmívat.
Chci být při tobě, chci ti pomáhat,
i v noci, když slyšet mě budeš chtít,
pokaždé když mě budeš potřebovat,
vždy když budeš smutek cítit.

Budu s tebou, jenom tvá,
když se budeš bát, smát, jako vánek vát…