Struny Pandořiny skříňky

Jen v pár dnech
Nocí iluminovaných
Skrytý je ten nádech
Parfému našich duší.
Ten, o kterém jsi
Tehdy mluvila.

Něco ve mně se
Mírně třese a útěk
Hledá, když v záři
Výrazu Tvých očí
Zase vidím jiskru,
Co upadla v zapomnění.

Je to zvláštní pocit,
Každý pohyb propálen
Je páry pohledů
A nikdo neví,
Proč to děláme.

Snad pro lásku,
Co visí někde na vlásku
Dění ztracená?
Snad pro cit,
Který někde vevnitř
Ze stoletého spánku procit
Na pár dnů?

Nevím, ale úsměvem
Sama sobě napovím,
Že možná nic není,
Jak se zdá.
Že i zvony polední
Někdy se rozezní
Dřív, než se rozední
Pro ten čas poslední,
Co rozplynul se
Někde ve zvuku strun
Pandořiny skříňky.