..s mimikry..

Vlétla jsem
do oblasti mimeze…

Já na svých toulkách na ledacos narazila
však tohle prazvláštní dost byla zem
souhrn všech podivností geneze
přírody mistrovská to díla;

lehla jsem znavená si do trávy
a položila hlavu na své dlaně
když zrak můj shlédl kvítek poutavý
v němž místo květu hmyzí samice v křídlaté bráně

A najednou mi výhled zastínil zas On

a řekl; „to jsou Tořiče má drahá
neboli ophrysů tak výjimečný rod
a tenhle světa kus je zázrak do úklon
běžného světa protiváha
tak doufám jen, že Tobě bude vhod…“

Jen pousmála jsem se, jak mým dobrým zvykem
neboť byl vždycky tam,
kde bych ho nejmíň čekala…
/ to přesná známka, jak ho málo znám /

Popošel kousek dál;
na stromě strašilky strnuly pod dotykem
když jeho dlaň je jemně zkoumala
když těla jejich něžně polaskal
měly svou větvičkovou róbu
a kabát z listoví a kůry rozeschnuté
kol nás pestřenky kroužily
s klamavým atributem
v němž smrtihlav jen mátl obhajobu…

A pak si lehl vedle mě, vyhrnul rukávy
dal ruku stejnou něhou na mé tělo
a chtěl jen poslouchat, co ústa vypráví…

A když se setmělo
tak dravé světlušky nám ozářily noc

„změním se v Monarchu, má vzácná Plexippelo
a pod mým rozpětím počkáme na půlnoc…“