Svatá noc lásky.

Každičká žena byla kdysi pannou,
barevné výjevy vytanou častokrát,
bohaté obrazy než chudými se stanou,
budou jen návykem, jenž tlumí pouze chlad.

Mladá je nevinnost, kruté jsou zvědavosti,
uprchne každý sen, sen dívčí čistoty,
odhodí košilku své dětské nevinnosti,
jen dlaní ukryje zář svojí nahoty.

Ve zlatých srdcích třpyt je ze zrcadla,
bleskne se měsíc, zamračen je dvůr,
třesoucí ruka zbaví zbytků prádla,
stín kreslí na zdi přelud temných stvůr.

Svatá noc lásky, průvan ve vitríně,
s ním čerstvý vzduch se dostal ke svíci,
...a skvrny purpuru, zbytky po mešním víně,
pochoděň lásky jasně zářící.

Není to hrůza, za níž se žena stydí,
zbavená břímě svého pannenství,
jen lásky poslání snad obohatí lidi,
byť je to jenom chvilka šílenství.