Nože mi řežou tupou tvář, ať nezbyde z ní vůbec nic

Nože mi řežou tupou tvář,
ať nezbyde z ní vůbec nic,
kdo chce hledat svatozář-
lásku, a nic víc!

Ostré nože krájí moje líce,
jen slzy zbydou pro dědice,
co chladné ruce má-
matka moje kostěná!

Šíp Amorův mi v srdce hodilas,
polibek sladký na tváři,
a když pak vedl sem k oltáři
tebe, vše si zkončilas.

Až zitra sama se probubis,
snad slzu malou uronis,
vzpomeneš kde asi jsem.
.
.
Víčka má zastřená,
zůstala jen kostra spálená,
již je mi lehká zem!