Osud

Prosím osud,
aby změnil to, co bylo dosud.
Chci zmírnit smutek v mém srdci vyrytý,
chci, aby zůstal někde v dáli ukrytý.

Chci, až se mé vzpomínky ztratí,
ten, kdo je najde, ať mi je vrátí.
Chci, aby to, co jsem ti svěřila,
bylo ukryté tak, abych ti zase věřila.

Proč kreslila jsem svůj osud tuší?
Proč prodala jsem ti svou duši?
Proč pletla jsem si pramínky?
Proč nevymazala jsem na tebe vzpomínky?

Proč si cuchal moje vlasy?
Proč slaná slza stéká z mé řasy?
Mé rty se marně snaží smát,
to vše se může kdykoliv stát.

Na stráni rozkvetly něžné tulipány,
osud chce svou náruč otevírat,
já už střádám smělé plány,
jak budu tě v náručí své svírat.

Zapadlo slunce, zvadly kytky.
Proč osud přikládal do ohniště uhlíky?
Rozbil všechno na střípky,
které teď skládám jako puzzlíky.

Na město soumrak tiše padá,
venku zima, jemně sněží.
Poslední růže od tebe uvadá.
Tvář veselou držím jen stěží.