BezNoc

Už je to pár pátků,
co nevěřím na ušlechtilost lidských srdcí a lepší svítání.
Už je to pár měsíců,
co ztratila jsem naději, stříbrný záblesk kdesi nad obzorem.

Několik stovek stránek,
co přála jsem si být součástí těch příběhů.
Několik statisíců slov,
co přála jsem si i jiné konce než mi vnucovali.

Stovky nocí uplynulo,
co marně jsem tápala ve svých snech po tvé dlani.
Stovky mlhavých večerů,
co cítila jsem bezmoc při pohledu do těch tmavých očí.

Nekonečné minuty všedních dnů,
co mé myšlenky byly jinde než schránka mojí duše.
Nekonečné modlitby nevyslovené nahlas,
co měli uzdravit mé krvácející prsty pořezané o vlákna bílých pavučin.

A když zavřu oči před vstáváním,
přes všechen zmatek uvnitř mě nedosáhnu na jeho úsměv.