Ztráta

Cítím Tě v každém poryvu vzduchu,
vidím Tvé oči, slýchám Tě v duchu.
Celé mé tělo po Tobě touží,
chtíč je mé prokletí, mysl mou souží.
Chci znovu pocítit To vřelé obětí,
jen s Tebou chci sdílet emoce, dojetí...
Aby Tvá dlaň zas sevřela moji,
by odešlo vše, čeho se bojím.

Chybíš mi jako sůl a jako voda,
chybíš mi jako zem co zná moje kroky.
Scházíš mi teď, snad se to poddá,
však možná budeš scházet mi roky.

Při každé vzpomínce polykám slzy,
ať je to za mnou – doufám, už brzy.

Vím, že dál plakat nad ztrátou muže,
nemá již smysl, život je pes.
A přesto nevím, kdo za to může,
kdo žebřík postavil, kdo na něj vlez.

Byla to chyba nebo snad osud?
Všechno má zápor, všechno má klad.
Jestli máš nápad, za mě to posuď,
však pokud znáš odpověď, nechci ji znát.