Padáš mi do očí

Pokažde když
padáš mi do očí,
padáš s vermocí
jež topí mě
v emocích
něžnějších
než první
sníh, než
Tvůj nesměle
znějící první
smích,

s úsměvem
jež v mých
očích krásnější
jest, než
v očích
ostatních

ačkoli nevěříš,
hvězdný prach
usazen v Tvé
řasy
mi prozradil,
že hvězdou
jsi

zářnější,
než tisíc Sluncí,

teplo tvé duše,
mlčky a netuše
mne nutí říct,
že roztál jsem
v tisíc slz
andělích,
které nikdy
nezaschnou.

chvíle, které
minou, neminou,
a tys' mou múzou
i ozvěnou, mého
štěstí, strhujíc
mé strastí lavinou,
té věčné slasti,
dávaje mi pocit
věčnosti v něžnosti,
která je přepychem
tvých dlaní,
v nichž tvé tváře
ukryty, snad
ani nevyslovím;
jak musí zářit,
když nacházíš se
v mých básních,
tak oslavujících
cit, který chovám
zas já, pošetilec,
ve svém srdci.