Bouře

Záblesk světla nad výšinou
probouzí duši mou
bouře vášní začíná vřít
a já už nemusím jenom snít
začíná pršet do zlatých květů
mokrý únik do něžných světů
o nichž se vám jenom zdá
a leckdo se mne na to ptá
já však neznám recept na štěstí
ale zášť nikdy nic dobrého nevěstí
naučit se žít a bouři štěstí pocítit
zase prší,no není to krása?
odpovím vám-je to sladká spása
láska je únik od reality
člověk bouří na kost prolitý
poznej krásu smutku a naučíš se milovat
nemá smysl intriky osnovat
kapky každého jednou dostihnou
jak děti, na třešních tě načapou
když do nebes se díváš a čekáš
až zaprší a ty poznáš
lásku jako trám jako já
a vědět bude každý kdo tě zná
že štěstím oplýváš
a planými slovy jen neplýtváš