Moc lásky.

Chvěla se jako před popravou,
když oknem vpadla hvězdná noc,
já katu ručím svojí hlavou,
že čarovnou má láska moc.

Když sklouzne sukně na kolena,
s jídlem po lásce vzrůstá hlad,
jak klisna téměř odstrojená,
před hřebcem chtěla utíkat.

Stojí tu takřka polonahá,
zdobí mou strohou světnici
a já jsem na vrcholu blaha,
že mohu líbat světici.

Když přijde řada na košilku,
pak zazní její lstivý smích,
rozplyne se na tisíc trylků,
...vždyť smát se přece není hřích.

Vzdech rozlehl se nočním tichem,
polibek nás až spaloval,
pokoj už voněl lidským hříchem
jež nám sám Pánbůh schvaloval.

Nechvěj se zas jak před popravou,
za oknem zmírá hvězdná noc
a mně se zase honí hlavou,
jak čarovnou má láska moc.