Laň a lovec

Laň a lovec

Vidíš ty oči? Číhající pod rouškou strachu?
Vidíš ty obavy? Skryty pod vrstvou prachu?

Sleduješ kořist, jak trhá trsy trávy,
slzy padající těžce, jako kapky lávy.

Ty jako lovec bez zbraně, vypadáš více bezbranně.
Lekneš se lehčeji než laň, na důkaz smíru, nastavíš svou dlaň.

Laň lehce přičichne k tvé dlani, ty směle, přitiskneš ji na ni.
Srst hebká, jak chmýří, jak lekce se tihle dva smíří.

Tvé prsty, proplétající se srstí, teď laň lovce svírá v pěsti.
Všechno v té dlani, všechno patří lani. Vše co svírá v pěsti, nazývá se štěstí.

Laň očima jeho pozorujíce, jak zardějí se jeho líce.
Lovec zvedne se, odhazuje plášť, krčí se k zemi, odhazuje zášť.