Přelude...

Spadla jsem...
a ta spousta krve,
nevyděsila mě prve,
jako výraz tvojí tváře,
ten mě dusí, ten mě páře...

Vstala jsem a šla dál,
lehký větřík líně vál,
poslední sníh teskně tál,
a ty jsi, nedaleko stál...

Klopítla jsem,
neudělal jsi nic,
přestože jsem,
nechtěla víc,
než něžné objetí,
ale ty o citech,
nemáš žádné ponětí...