Anděl

Začínám být šťastný,
našel jsem, co hledám.
Můj strach snad,
ten byl vlastní,
však už se jen tak nedám.

Dostává to smysl,
proč tomu bylo tak,
že nad hlavou mi kroužil,
ten blýskající mrak.

Věčně jsem byl zmáčený,
nevěděl jsem kudy kam.
Byl jsem jako zamčený,
v tomhle dešti brzkých ran.

Když náhle mračna oslábnula,
záře svitla a má cela,
věčně tmavá, osamělá,
nyní prosvícená od anděla.

Slzy štěstí do mých očí,
v okamžiku vlily se.
Já volám, že už nikdy víc
a o anděla já bojím se.