Tam na hradbách bývá

Tam na hradbách bývá


Tam, tam na hradbách bývá,
má vysněná malá víla,
anděl srdce mého.
Co však po jiném se dívá.
Je krásná a spanilá
a přinesla světlo
do života temného.

Její srdce pro druhého buší,
jeho bezmezně miluje
a o mě ani netuší.

Však je to tak dobře,
má to tak být.
Když na jejích lících objeví se úsměv,
nepřepadá mě panika,
zášť, či hněv.

Své víle nemohu nic zlého přát,
jen lásku, štěstí a život klidný,
ale vždy se musím jejím směrem zadívat,
abych se ujistil,
že ten druhý je k ní vlídný.