Píseň o lásce

Pro bolest duše nechápu,
čím jsem dnes a čím jsem byla včera.
Můj smutek má jméno nedůvěra.
Už vím co vím. V tom netápu.

Lásko má, matko návratů,
nevrátím-li se zpět do večera,
půjč mi ta bílá andělská pera
a vezmi tíseň z přehmatů.

A z lásky, když cit je ponížený,
svádím zápas z pozic ženy,
tak žádá láska, čistota.

A v srdci jsi cit ten posvětila,
ty modrá, krásná, tak milá,
v mém srdci není prázdnota.