Ticho po pěšině...
Ticho po pěšině...
Vymačkals mě jako houbu
citem zpráskal jako koně
a přesto vítr
podpíral dál hlavu
když cválala jsem polem
za zvláštní chuti v ústech
v nichž pěnil krystal jedu
já sladila jím cestu
něhu obracela
na rub
a vzdávala se mouky
na chléb, který by ti voněl
doběhla až domů
vlak za závorou projel
a pak už bylo ticho
stálo čelem k naší vině
rodilo se za vsí
v blatech
na mokré zemi
- Vysočině
UUU
Komentáře (16)
Komentujících (16)
Doporučit
Tisk
... a pak už bylo ticho
stálo čelem k naší vině
...
Celá Tvá báseň je jako obraz ... smutná krása ...
ST...
03.04.2011 11:05:00 | Bambulka
nevím jestli to nepřeženu, ale tato se mi zdá být hodně dobrá, asi nejlepší co jsem tady u koho za poslední dobu četl, a není to formou ani podáním, jeto prostě lidstvím ukrytým ve slovech! ať se daří :) D.
22.03.2011 00:54:00 | blue
Leničko, tady začíná jaro a je tu spoustu něhy a krásy pro všechny houby problémů... ;-) Ve středu se nám narodila dvě koťátka. Přijeď - nabereš síly :-*
20.03.2011 23:45:00 | Levandule
V krásách Vysočiny,
tak spočinuly činy...
... které lásky zanechaly.
V lesích i v lukách,
i já skončíla v rukách...
... své lásky nesčetkát.
Krásy Vysočiny jsou
pokaždé noblesou...
... ať už na jaře, v létě, na podzim, či v zimě...
ST!***
20.03.2011 16:34:00 | NikitaNikaT.