V rozpacích

Ach, stůňu v horečce nejistoty
skláněje se nad marností svých činů,
a hledím v oči číchsi synů,
utopenými oky své vlastní samoty.

Ach, darmo mluvit o strachu
z Tvých tančících křídel,
z vroucně horkých vřídel,
a z drtivého krachu.

Avšak v dálce prosvítá naděje,
kapička touhy – srdečné pochopení,
z těch vroucných vřídel přec zášť nepramení,
a to vše snad v lepší zítřky spěje.