Chci

Chci ze sešitů vyrvat stránky,
vyzkoušet si nožů hranky,
roztrhat všechno kolem sebe,
vykřičet to do nebe.
Vybrečet tu slzí moře,
ukrývat se někde v hoře,
zarýt nehty do své kůže,
bodnout do mě trny růže.
Chci si vyrvat všechny vlasy,
zastavit ty smutné hlasy,
vydloubnout si oči z důlků,
do hlavy si střelit kulku.
Rozmlátit si o zeď hlavu,
být tichá myš, nemít slávu,
do silnice stoupnout tiše,
třeba osud to tak píše.
Chci se dotknout tvého těla,
býti s tebou noci bdělá,
probouzet se vedle tebe,
mít tvé srdce pro sebe.
Ruku v ruce s tebou chodit,
každodenně milou řeč hodit,
lásku míti, smát se spolu,
dát si pusu, u vody na molu.
Copak toho chci tak moc,
nesnít o tobě každou noc,
neztrácet naději, pořád mít víru,
nemít v srdci jen velkou díru?
Však srdci nelze poručit,
nejde lásku doručit,
prostě se to někdy stává,
nedaj se uplatnit žádný práva.
Nemá to konce, dál se táhne,
potom srdce po štěstí prahne,
neví, co dál se dělat dá,
neví, co ztrácí, neví, co má.
Tenhle pocit popsat nejde,
moje tělo hlásí “mayday“,
duše, ta je dávno pryč,
zabodli do mě železný rýč.
Chci 6 měsíců života s nějakou nemocí,
pomalu umírat a za této pomoci,
bych si ho třeba začla vážit,
či začla bych se o něj snažit…