4ever love

Na opeře v divadle,
porouchal se šroub ve zdymadle.
Vypustil vlnu plnou lásky,
když zahlédl jsem oči té krásky

Jako kaštany, jako sen,
oběvil jsem svůj den.
A v těch očí kráse,
oběvil jsem jak má se.

Byla smutná, byla sama,
přesto hrdá jako dáma.
Nechtěla dát nic znát,
musel jsem se smát.

Byla to velmi tmavá noc,
když pocítil jsem její moc.

Byla to vskutku velká síla,
jenže ona je má malá víla.
Nechala mě sebou být,
z jejích slov já chtěl pít.

Nechala mě a já pil,
nabýval jsem nových sil.
Pak nabídl jsem rámě,
této krásné dámě.

Láska prudce zasáhla nás oba,
jak krátká byla pauzy doba.
Rozfělila nás jak kat,
možná uvidím ji. Snad.

Osud nejspíš chtěl to tak,
spatřil jsem já její zrak.
Srdce mé hrálo blues,
v hlavě měl jsem spoustu můz.

Radili jak ji poznat,
a jak lásku vyznat.
Však já jen jedno chtěl,
abych ji někam pozvat směl.

Jako z trní,
zvonek vrní.
Hnal jsem se halou,
s nadějí velmi malou.

Byl jsem přijat, byl jsem zván,
že prý mám být její pán.
Ale vždyť ona byla mojí paní,
jedinou září oblohy ranní.

Zmaten láskou a slovy,
ozvaly se naše zvony.
Já polibek jí dal,
divnou hru to hrál.

V srdci žár,
jsem její král.
A ona je mou paní,
posílám ji sladká psaní.

A na konci psaní,
moje drahá paní,
bylo černě psáno,
štěstí, že nám bude dáno.

Že žádám ruku tvou,
na to záruku máš mou.
A až budeš mojí paní mou,
putovat spolu budem tmou.

Byla jsi osamocená dáma,
však teď máš svého pána.
Teď už nebudeš smutná kráska,
již našla si tě má láska.