STÍNY MŮRY

Laskám tě hnátem
škádlím tě ostřím srpu
jsem tvým citovým katem
hořká šťáva z grepu.

horký asfalt do silnic
někde začínám
a nikdy nekončím
neznáme x do rovnic
srdce ti loupáním načínám
jako cibuli co namočím.

Aby nepálily očí
z jedu co na mě vypustíš
když ti šahám rukou do klína
tvé já,co nemám rád zaútočí
bolí mě hlava,z páry vydusíš
proč tenkrát,byla si tak jiná!

Už ti nerozumím
ty na své straně postele
a já na gauči
zachytávám stíny můry
co naráží nám do lampy
už to asi neumím
pamatuješ,co slibovala si v kostele
když překročil jsem,s tebou práh v náručí
štěstí a žádné chmury
to nikdy nesmaže se z hlavy.