Mirošovka

V tom všem svým vzteku
Nad rozlitým mlíkem
Teda spíš nad plzeňskýma dvanáctkama
Uvažuju nad jedinou otázkou
Proč ten zatracenej vlak jede jenom do Mirošova?

A vrah se stejně vždycky vrátí na místo činu
Tak tě tady pěkně vítám
Na svým teritoriu
A kupu srandu ti přeju na můj účet, jen mi vysvětli, člověče
Proč ten zatracenej vlak končí už v Mirošově?

Z toho, co z mojí duše zbylo
A z mýho porozumnění všem těm cizím srdcím
A tvým vzdechům a výrazům v očích
Já slaboch pokaždý podlehnu i ve svý fantazii
Ale proč jenom Mirošov?

Modlila jsem se k temnotě
Ta mi doporučila se nalejt
Pak ke světlu
To mi kázalo cestu míru a lásky jíti, ale neřeklo mi
Proč je Mirošov konečná

Ve svým zoufalství z toho rozlitýho mlíka
Se otáčím za hezkýma Peruánkama,
A ta slečna průvodčí by už taky mohla povídat
Jen kdyby se na mě podívala a prozradila konečně
Proč ten stupidní vlak ve 21:33 jede jenom do Mirošova.

Nad všema těma výpočtama okolo statiky
A mých slavných čtverců z matiky
A projevů mojí superiracionální logiky a hloupých pseudoveršů
Se ptám i když tu odpověď už znám
Proč mě ten blbej vlak neodveze až domů?

Prostě vyšší moc to tak chtěla, kotě, že mi chybíš a pořád tě chci