Odvykačka

V koutě místnosti klepajíce
O drogu slzavě prosíce
O vnějším životě nic nevíce
Za drogou krutou plačíce

Už ji nechce feťák blednoucí
Po droze je zázračně rostoucí
Nechce býti pes páchnoucí
Jen kostra s drogou stárnoucí

Drogu z mozku vyhání
Nepřekonatelnou hrůzu to nahání
Je to jak kruté přiznání
Jak když křesťan je bez svého vyznání

Naposled drogu něžně pohladí
Na roh propastí se sám posadí
S drogou se zase horečně rozvádí
K šílenství krutému ho to přivádí

Vrátí se, droga, on, král
Co pár vteřin při feťákovi stál
Na milého prince si hrál
A pak feťákovi hlavu sťal